Freegaia 5 – Soukromá kavárna

Freegaia – Město se rozzáří · Epizoda 1 · 5. díl z 23

Neděle, o týden později, u Alice. Na stole stojí šálky, které k sobě nepasují.

Helena skládá ubrousky do tvaru labutí a Gustav sedí na židli a dívá se na kuchyňské dveře, kudy za chvíli přinesou dort.

Zvoní to.

Nejprve přichází dort. Bob ho nese před sebou, jako by se nesmí převrhnout, a za ním, opřená o Carlu, kráčí babička Emma. Zastaví se na chodbě a sleduje ten rozruch.

„Tak ty jsi ta Alice,“ řekla. „U tebe to všechno začalo.“

„A ty jsi babička Emma.“ Alice jí sundá svetr. „O tvém dortu tu už celý týden všichni mluví.“

Helena vede Emmu k křeslu, na které předtím položila polštář. Gustav se postaví vedle ní. „Jsi teď naše babička?“

„Gustave!“, zvolá Alice.

„Dnes odpoledne moc ráda,“ říká babička Emma.

Zase zvoní. Dave, s taškou přes rameno. A za ním mladý muž s brýlemi, který rozpačitě mává.

„Dovolte mi představit,“ říká Bob. „Fred.“

„Ten Fred?“, zeptá se Carla. „Z té mapy?“

„To je Fred.“ Fred všem podává ruku. „Bob mi tenhle týden nainstaloval Linux. Za hodinu. Tři měsíce jsem se tomu vyhýbal.“

„A za to mi vytvoří webovou stránku,“ říká Bob. „Ale dneska je tu jen kvůli dortu.“

Potom se dort nakrájí. První kousek dostane Gustav, protože stojí nejblíž. U stolu nastane ticho a slyšet je jen cinkání vidliček.

„Kvůli práci téměř nejím cukr,“ říká Dave po druhém soustu. „Ale tohle není dort. Tohle je argument.“

A v tu chvíli se ozve Emmin iPad v kabelce. Jednou. Dvakrát. A pak to už nepřestává.

Vytáhne je, nasadí si brýle a nejdřív nechápe, co vidí: jeden e-mail za druhým. Alice ti poslala 20,00 Gradido. Pak Bob. Pak Dave, Carla-Sonne, Fred. A ještě jednou Alice, pět Gradido, a když Emma otevře e-mail, je pod tím napsáno písmeny, která nejsou všechna stejně velká:

za nejlepší dort na světě

„To jsem byla já,“ říká Helena. „Z máminého mobilu.“

„Ale,“ říká Emma, „já jsem přece jen pekla.“

„Přesně tak,“ říká Bob.

Emma se rozhlédne po místnosti, pak se podívá na iPad a zase se rozhlédne po místnosti. „Teď už chápu, proč tomu říkáte “měna vděčnosti‘. Člověk ani nestihne něco dát, a už se mu to vrací.“

U druhé kávy se k ní Dave posadí. Baví se o turistice, o stezkách, po kterých dříve chodila, a o té jedné nahoře na okraji lesa, kterou už roky nezvládla.

„Víš, co pro mě znamená mentální trénink?“ ptá se Dave. „Pověz mi o svých cestách. A pak si je znovu osvojíme. Krok za krokem, tvým tempem.“

„Mým tempem,“ říká Emma. „To mi už dlouho nikdo nenabídl.“

„Ve čtvrtek v deset. Carla tě tam odveze.“

Alice stojí ve dveřích kuchyně, v ruce drží konvici na kávu, a dívá se do obývacího pokoje. Ještě před dvěma týdny tu večer sedávala sama, když děti spaly. Teď je tu plno. Nikoho k tomu nepřemlouvala. Jen jim to ukázala.

V rohu u okna si Bob a Fred dávají hlavy dohromady. Fred kreslí na jeden z Heleniných ubrousků s motivem labutí, který je rozložený.

„O čem si tam šeptáte?“, zavolá Carla.

„Odborné povídání,“ říká Bob.

„Zatím,“ říká Fred.

Na cestě domů řídí Bob a Emma drží na klíně prázdný podnos na dorty.

Na semaforu se zeptá: „No a? Našel jsi ten háček?“

„U toho dortu ne,“ říká Bob.

Takto to funguje v softwaru

To, co se děje u Alicina stolu, platí i u tvého: Kdo má účet, poděkuje, a kdo ho ještě nemá, ten si ho pomocí tvého kódu z 2. dílu založí za deset minut. Takto pošleš Gradido zprávu a tak se poděkování dostane k druhému.

1. Poděkovat, s vzkazem. V nabídce klepni na „Odeslat“. Jako příjemce stačí zadat uživatelské jméno, tak jako Emma zadává „Carla-Sonne“; z karty a z tvých kontaktů to jde také přes „Odeslat Gradido“, pak je jméno již vyplněno. Poté zadej částku. Poté pole „Zpráva“ – to není jen doplněk, ale povinnost, protože právě tato zpráva je tvým poděkováním. Stačí jedna věta, klidně i taková, kde nejsou všechna písmena stejně velká. Aplikace se ještě jednou zeptá: „Potvrď svou transakci. Zkontroluj prosím ještě jednou všechny údaje!“ Jedním klepnutím na „Odeslat nyní“ je tvé poděkování na cestě.
2. Co na toho druhého zapůsobí. Nejprve přijde e-mail, stejně jako u Emmy: „[Tvé jméno] ti poslal/a 20,00 Gradido“, s tvou zprávou uvnitř a tlačítkem, které tě přenese do konverzace. Poté, při příštím otevření účtu, se úplně nahoře v přehledu objeví dlaždice „Tvůj poděkování dorazilo.“, s tvou profilovou fotkou, řádkem „[Tvé jméno] ti děkuje 20,00 Gradido.“ a tvou větou. A v sekci „Transakce“ je tento poděkování uvedeno jako „Přijato“, s touto větou pod ním, navždy.
3. Poděkování se vrací. V dlaždici ti ten druhý odpoví emodži – stačí jedno klepnutí. Poté dostaneš e-mail: „Tvé poděkování dorazilo“, s velkým emodži a tvou větou ještě jednou pod ním. A hned vedle poděkování, které obdržel, se ho účet zeptá: „Chceš poděkování poslat dál?“ Jedním klepnutím na „Poděkovat někomu“ se spustí další poděkování. Tak vzniká ten déšť v Emmině kabelce.

Už jsi poděkoval prostřednictvím zprávy? Tak se dnes podívej do svého přehledu, jestli tam na tebe nečeká nějaké poděkování, a odpověz mu emodži. Sedíš u stolu a ještě nemáš účet? Tak si vyžádej kód: „Ukaž to svým přátelům“ najdeš u každého člena na první stránce a za deset minut máš účet (díl 2).

Příští díl ve čtvrtek 19. listopadu: „Freegaia 6 – Krok za krokem“. Ve čtvrtek v deset minut před desátou Carla zastaví před Emminým domem a u Davea visí na zdi pohlednice: cesty, které si lidé znovu našli.
Všechny epizody na jedné stránce: Freegaia