Freegaia 2 – Háček

Freegaia – Město se rozzáří · Epizoda 1 · Díl 2 z 23

Bobsův notebook má nad kamerou proužek lepicí pásky. Je tam už od té doby, co ten notebook má.

Je půl jedné. Alice už šla spát, Bob sedí u kuchyňského stolu a zadává adresu, kterou našel v jejím mobilu. Přihlašovací stránka. Nad zadávacími poli se každých pár vteřin mění jeden řádek: Pomáhat. Darovat. Děkovat. Potom: Založeno na komunitě. Decentrální. Open source. Čeká, až se vrátí, a klikne na to. Nic se nestane. Slova jsou jen slova.

„Jestli je to open source, mělo by to být na GitHubu,“ zamumlá si pro sebe. Otevře stránku a do vyhledávače zadá „Gradido“. A skutečně: celý zdrojový kód je tam! Každý řádek. Program, který položí otázku, program, který připíše těch sto, program, který odešle e-mail.

Čte až do půl třetí. Hledá to, co hledá vždycky: místo, kde někdo volá domů. Nenajde ho. Najde lidi, kteří se ve svých komentářích hádají, zda pole Částka nebo Díky se má jmenovat.

Ráno stojí v kuchyni a Alice se neptá.

„Ještě nevím, jestli je to dobré,“ říká. „Ale není to tajné. Vše je veřejně dostupné na GitHubu.“

„V sobotu přijde Carla.“

„Já vím.“

Carla přijde v sobotu ve tři s dortem z pekárny a ještě než si stihne sundat bundu, už ví, jak bude odpoledne probíhat. Taková je Carla. Má plán ještě dřív, než dokončí větu. Gustav jí ukazuje své Lego, Helena jí ukazuje kresbu a Carla k oběma řekne něco milého, a pak si sedne ke stolu a řekne: „Tak, ukaž mi to!“

Alice ukazuje. Ne tu otázku, ne tu stovku. Ukazuje tu kartu.

Na mobilu je město a na městě jsou malé kroužky. Pod tím je napsáno: „Našlo se dvacet osm lidí.“ A v jejich ulici stojí malý zlatý domeček.

„To vidím jen já,“ říká Alice. „Ostatní mě vidí někde v okolí, nikdy u vchodových dveří. Dá se to uvést přesně nebo přibližně. Já jsem to uvedla přibližně.“

„Proč zrovna ne?“, zeptá se Carla.

„Protože Bob seděl vedle něj.“

Bob nic neříká. Dívá se na těch dvacet osm kroužků. „Teprve začínají,“ řekne pak.

„My taky,“ říká Carla. Už drží mobil v ruce. „Jak to funguje? Na mobilu nemůžu přijímat e-maily. Jen doma na notebooku.“

„Něco jsem našel.“ Bob vezme Alicin mobil a přejde na hlavní obrazovku. „Tady je ‚Ukaž to svým přátelům‘.“ Klepne na to a objeví se QR kód. „Naskenuj ten QR kód. Tím se můžeš už teď zaregistrovat. Svůj e-mail potvrdíš dnes večer doma.“

„To funguje? To je úžasné!“ Carla je nadšená. „Jak se to jmenuje?“

„Gradido,“ zasměje se Alice.

Na Carlině mobilu je napsáno: Alice ti ukáže Gradido. Zatímco Helena jí vysvětluje, co na její kresbě představuje koně a co psa, Carla zadává jméno, e-mail a heslo.

Při prvním otevření ji účet upozorní na potvrzovací e-mail a Carla klepne na Později. Poté se zeptá na uživatelské jméno, pod kterým je lze najít.

„Carla,“ napíše Carla.

„Carla už je pryč,“ říká Bob, který se dívá přes její rameno.

„Carla-Sonne.“

Jméno je volné. A pak je tam ta otázka, kterou Alice četla o půlnoci.

Carla nemusí dlouho přemýšlet. Na jaře se postarala o nákupy pro paní Meierovou ze třetího patra, a to po dobu šesti týdnů, dokud se její noha zase neuzdravila. Na pouliční slavnosti obsluhovala pokladnu. Sousedce nastavila mobil, a to hned dvakrát. Tři věty, tři zlaté háčky a pod nimi číslo se třemi písmeny.

„Sto,“ říká Carla. „Pro paní Meierovou.“

„Pro paní Meierovou jsi nic nechtěl,“ říká Alice.

„Já jsem taky nic nedostala.“ Carla se podívá na číslo. „Zatím.“

Pak něco chce a Alice jí nemusí ukazovat, kde to je: Pod číslem je Poděkovat někomu hned teď, a jako příjemce je již uvedena Alice da. Částka: dvacet. A do pole, které Zpráva píše:

Za ukázku.

Na Alicině mobilu se rozsvítí. Dvacet Gradido, od Carly-Sonne, se dvěma slovy.

„Teď je ti osmdesát,“ říká Bob Carle, „a jí je sto dvacet. A nikdo nic nezaplatil.“

„To je ten háček?“, zeptá se Carla.

„To je právě to, čemu ještě nerozumím.“

Vezme Alicin mobil. Nad mapou je vyhledávací pole, do kterého lze něco napsat. Bob napíše Počítač. Carla lacht, weil dies das Letzte wäre, was sie suchen würde. Und Alice lacht herzhaft mit. Auf der Karte leuchtet zwischen den Kringeln ein Stern auf, grün, am Rand der Stadt. Bob tippt darauf.

Fred. Nabízí webové stránky. Hledá někoho, kdo by mu nainstaloval Linux.

Bob si to přečte dvakrát. Linux umí nainstalovat i ve spánku. Pod tím je napsáno Pozdravit:, a v bublině už čeká věta, kterou nikdo nenapsal: Ahoj Frede, našla jsem tě na mapě Gradido. Bydlíme od sebe asi 6 km. Nechceš mi také pozdravit? Alice Vedle toho je šipka. Už má na ní položený palec, když dočte poslední slovo. Pozdrav je prý od Alice.

Bob se opřel. „Teď jsi mě dostal.“

Vytáhne svůj notebook s lepicí páskou na kameře. Zaregistrovat se. E-mail, heslo, jméno: Bob je ještě volné. Pak následuje otázka, co dobrého udělal v posledních týdnech. Bob si přečte všechny věty až do konce. Poté stiskne tlačítko úplně dole: Zatím mě nic nenapadá.

„Minulý týden jsi mi opravil tiskárnu,“ říká Alice.

„To bylo pro tebe.“

„A paní Meierová byla pro Carlu.“

Bob neodpovídá. Okno už zavřel. Na první stránce jeho účtu je v malém políčku uvedena otázka: Kdo bydlí ve tvém okolí? V sázku je jeho domov, přibližně, a Alice k tomu nic neříká. Potom vyhledá Freda na mapě, tentokrát ze svého vlastního účtu. V bublině je zase ta věta, jenže na konci je teď Bob je tam uvedeno. Kdo to je, je tedy už v tom uvedeno. Napíše k tomu dvě věty: co umí a kdy má čas. Zprávu zašle komunitě, nikoli Bobovi, e-mailem Fredovi; Fred nevidí Bobovu adresu a Bob nevidí Fredovu. Přečetl si to v noci a líbilo se mu to.

Když klepne na šipku, Carla, která to celou dobu sledovala, řekne: „V neděli jdu k Emmě.“

„Kdo je Emma?“

„Moje sousedka. Je jí sedmdesát pět. Peče.“ Carla vstane a plán už je hotový. „Už nemůže dobře chodit a sotva vychází z domu.“

Takto to funguje v softwaru

To, co Bob v sobotu najde v Alicině mobilu, je uvedeno také na první stránce tvého účtu: malé políčko „Ukaž to svým přátelům“.

1. Ukaž ten kód. Otevři si svůj účet Gradido a klepni na „Ukaž to svým přátelům“, poté na „Někomu tady u mě“. Na tvém mobilu se zobrazí kód. Je platný deset minut a pro každého hosta se vygeneruje nový.
2. Tvůj host si ho naskenuje pomocí fotoaparátu svého mobilu a přečte: „[Tvé jméno] ti ukazuje Gradido“. Stačí kliknout na „Vytvořit účet“, zadat jméno, e-mail a heslo, a účet je zřízen. Tvůj host si později e-mail potvrdí, stejně jako to večer udělala Carla doma. Pak se objeví otázka z 1. dílu a pod tvými prvními sto Gradido je uvedeno „Teď někomu poděkuj“, s tebou jako příjemcem.
3. Znač si svůj domov na mapě. Pole „Kdo bydlí ve tvém okolí?“ na tvé úvodní stránce nebo nabídka „Matching“ tě k tomu dovede: „Zobrazit mě na mapě“, přesně nebo přibližně. Přibližné zobrazení tě ukáže v okolí, nikdy přímo u dveří. Od této chvíle se navzájem najdete na mapě a když na někoho klikneš, můžeš ho pozdravit: Věta je již v bublině, šipka ji odešle. Komunita ji doručí e-mailem, vaše adresy zůstanou v tajnosti.

Tvůj host nesedí vedle tebe? Funkce „Někomu jinde“ ti k tvé adrese Gradido přidá jednu větu, kterou můžeš vložit do zprávy.

Je tvůj domov už na mapě? Pak se tě pole zeptá: „Kdo se k tobě hodí?“ a přivede tě k tvému prvnímu záznamu. O tom vypráví 4. díl.

Pro všechny, kteří to chtějí vědět přesně jako Bob: Celý zdrojový kód je volně dostupný na GitHub, každý řádek.

👉 Zde se dostaneš ke svému účtu Gradido

Příští díl ve čtvrtek 29. října: „Freegaia 3 – Emma“. Carla zazvoní u své sousedky a vedle dortu leží iPad.
Všechny epizody na jedné stránce: Freegaia